Lze současné dění v našem složitém světě zjednodušit tak, aby mu porozumělo i dítě? Cestou do školy jsem zkusil kauzu Čapího hnízda popsat pro úroveň druhé třídy a bylo zajímavé se přitom sledovat:
(sotva jsme si ve vlaku sedli) – Vyprávěj mi o Zaklínači!
– Dneska ti povím radši o tom, co se právě v Čechách děje.
Víš, jak se jmenuje český premiér? Babiš. A ten řídí zemi.
– Ale co dělá prezident? (následovalo krátké, k funkci a ne osobě vztažené vysvětlení) …
– Tak ten premiér, Babiš, udělal něco špatného – ale ne že by někoho zabil nebo někomu něco ukradl. Ze svého domečku si chtěl postavit čapí hnízdo.
– Jako opravdový?
– Jenom jako, takový hotel. A na některé věci je možné dostat od státu nebo Evropské unie peníze, třeba když někdo chce opravit pěkný starý zámek, ale nemá peníze. Na takový nápad se pak podívá několik lidí, jestli je to dobrý nápad, není to moc drahé a tak. A pak může ty peníze dostat. A Babiš chtěl dostat ty peníze na postavení toho hnízda. On je ale bohatý, strašně bohatý – někdy ale bohatí lidé chtějí peněz víc a víc. Na čapí hnízdo by ale peníze jako bohatý dostat nemohl, protože si to může klidně zaplatit sám.
Aby na to vyzrál, jakoby dal ten domeček svým dětem (ty jsou ale velký, dospělý). A když tam to hnízdo nechal postavit a peníze přišly, daly mu to ty děti jakoby zase zpátky. To je ale podvod a nesmí se to.
(vystupujeme z vlaku)
Vyšetřují to už dlouho policajti, ale potřebovali si popovídat i s těmi dětmi, jestli jim to Babiš opravdu dal a jak to bylo.
V pondělí se ale přišlo na to, že toho svého syna nechal poslat do jiné země a hrozil mu, že ho jinak pošle do blázince. A to proto, aby s ním policajti nemohli mluvit.
Babiš má pořád nějaké výmluvy. Že je takový podvodník, ostatním poslancům v parlamentu se to nelíbí a chtějí jako premiéra někoho jiného
– Zemana?!
– Ten nemůže, už je prezident.
A lidi mají toho podvádění taky už plné zuby, jak uvidíš v sobotu.
Pochopitelně jsem musel leccos zjednodušit v té věcné rovině (přidělování EU dotací, akcie na majitele aj.) – hledat to klíčové a srozumitelně to zjednodušit je výzva.
Pak mi přišlo podvědomě nepříjemné, že nemohu věc popsat se všemi těmi nejistotami a nejasnostmi – protože o vině přece rozhodují až soudy (jakkoliv mi situace díky skvělému iRozhlas.cz: 10 důkazů policie v kauze Čapí hnízdo i průlomovému SeznamZprávy: Zvláštní vyšetřování od Slonkové a Kubíka přijde poměrně jednoznačná).
Zaujala mne ještě jedna rovina, kde cítím potřebu hledat určitou rovnováhu: skutečnost, že rodič při takovémto popisu událostí svým postojem či názorem ovlivňuje dítě. Snažím se tak svá přesvědčení podpírat argumenty, nechci skončit u odsuzování a nadávek.
A co vy, bavíte se s dětmi o veřejném dění?
P. S. Zítra to ale vypadá spíš na Zaklínače.